El. topné systémy

Před blížící se topnou sezónou se někteří zákazníci rozmýšlí, jak snížit náklady na energie, zejména na vytápění. Jiní, kteří připravují výstavbu vlastní nemovitosti, zvažují, jaký topný systém použít. Pokud v obou případech čerpají informace pouze z médií, považují většinou elektrické vytápění za nejméně výhodné po ekonomické stránce, někdy dokonce za neekologické. Smutné je, že je v těchto omylech často utvrzují i „odborníci“, sám jsem se poměrně často setkal s elektrikáři, kteří zákazníkům tvrdí, že by elektřinou nikdy netopili.

Problém může být i v tom, že pod pojmem „elektrické vytápění“ si mnozí představí akumulační kamna, elektrokotel nebo „přímotopy“, tj. konvektory na stěně pod okny. Tuto představu podporují i různé tabulky a přehledy o nákladech na vytápění, kde vedle pevných paliv, zemního plynu, tepelných čerpadel a biomasy je elektrické vytápění uvedeno právě takto a částky za topení těmto přehledům (zejména u „přímotopů“) suverénně kralují. Že jsou tyto informace zkreslené, neobjektivní (až tendenční) ví většina těch, kteří se v této problematice orientují a mají k dispozici seriózní údaje a reference.

Přitom pokud by zákazník vyslechl názory lidí, kteří elektřinou topí již několik let, navštívil některý odborný veletrh či hledal reference na internetu, názor by jistě rychle změnil.

Shrňme tedy několik základních informací:

Elektrický kotel je v současnosti nejlépe využitelný jako součást topného teplovodního systému, sestávajícího z více zdrojů, např. kotle na pevná paliva (dřevo, štěpku) nebo krbových (či jiných) kamen s výměníkem, dále např. solárních panelů nebo tepelného čerpadla, a slouží v podstatě na temperaci systému v době nepřítomnosti uživatele, případně na pokrytí (dotopení) tepelné ztráty objektu v nejchladnějších dnech, kterých je statisticky cca 10 do roka. Jako samostatný zdroj je zejména v systémech s nízkou dynamikou a velkou setrvačností (např. podlahové teplovodní topení) velmi neekonomický.

– Podobně i akumulační kamna jsou dnes využívána spíše sporadicky, zejména ve starších stavbách, rekreačních chalupách nebo průmyslových objektech. Jejich nevýhodou je zejména velká hmotnost, prašnost, někdy i hlučnost provozu, poměrně vysoké pořizovací náklady a také náklady na provoz, pokud neslouží pouze jako temperance. Vzhledem k velmi problematické možnosti regulace a velké setrvačnosti jsou pro komfortní vytápění moderních objektů pro bydlení nevhodná. Výjimkou jsou statická akumulační kamna, která jsou ale pro nízký výkon i akumulaci vhodná pro instalaci s nikoli osmi, ale dvacetihodinovým tarifem.

– „Přímotopy“ nebo-li konvektory jsou pořád nejrozšířenějším systémem elektrického vytápění, s jednoduchou instalací a nízkou pořizovací cenou, která se ovšem může značně zvýšit u sálavých konvektorů nebo konvektorů s přírodním kamenem. Snadná regulovatelnost a dynamika provozu jsou plusem, klasický „konvekční“ způsob vytápění (bodový zdroj vysoké teploty, cirkulace vzduchu, teplo u stropu a chladný vzduch u podlahy, víření prachu atp.) a s ním spojené vysoké provozní náklady jsou mínusem.

– Alternativou konvektorů jsou sálavé panely, ať už v provedení nástěnném nebo stropním. Instalace je jednoduchá a pořizovací ceny u základních typů rovněž nízké. Zcela jiný je způsob vytápění. Energie vyzářená z povrchu s nízkou teplotou neohřívá vzduch a přeměňuje se na teplo až při dopadu na stěny, podlahy, nábytek a samozřejmě i osoby ve vytápěném prostoru. Nedochází k cirkulaci vzduchu, teplo je rovnoměrné v celém vytápěném prostoru, provoz je mnohem ekonomičtější. Na stejném principu funguje topná folie umístěná nad sádrokartonovým podhledem. Výhodou je pokrytí celého prostoru topením „shora dolů“ a jeho „neviditelnost“.

Topná folie se dá umístit i pod plovoucí podlahy ze dřeva či lamina, kde vytváří naprosto komfortní systém a tepelnou pohodu. Protože je v této aplikaci omezení výkonu na max. 80W/m2 je ideální kombinace obou variant (stropní i podlahová folie), zejména u půdních vestaveb a NE domů.

– Komfort a tepelnou pohodu zajistí i podlahové topení s použitím topných kabelů. Nejznámější aplikací je použití tenkého topného kabelu zafixovaného na rohoži pod dlažbou v koupelnách či kuchyňských koutech. Zajímavé je, že tento „komfort“ užívají i obyvatelé domů s klasickým teplovodním vytápěním, kterým se ale, při absenci odpovídajícího tarifu za elektřinu, dost prodraží. (To samé se ale týká i el. sporáků, trub a ohřívačů TUV, to je ale na samostatný článek.) Tyto tenké kabelové rohože s plošným výkonem až 160W/m2 jsou dražší a nehodí se do všech obytných místností (i vzhledem k podlahové krytině). Tam je vhodnější použití kabelů nebo kabelových rohoží instalovaných na tepelné izolační vrstvě (polystyren, minerální plst) zalité betonovou nebo anhydritovou vrstvou o tloušťce cca 4-5 cm. Tento způsob instalace spolu s plošným výkonem cca 70-80W/m2 umožňuje požít i jiné krytiny než dlažbu a je levnější.

– Pořizovací náklady na instalaci elektrického vytápění rodinného domu jsou tedy výrazně nižší než na instalaci teplovodního s plynovým kotlem či tepelným čerpadlem.

– Instalované topné elementy, mimo konvektorů či sálavých panelů, nejsou vidět, nepřekáží, neruší interiér ani nebrání změnám dispozic místností.

– Provozní náklady na vytápění jsou minimalizovány regulací jednotlivých topných elementů, případně IRC regulací s možností centrálního řízení i s pomocí PC.

– Ekologický provoz elektrického vytápění je daný jednak minimalizací energetické náročnosti při výrobě a instalaci, jednak „přesunutím“ negativních vlivů (emisí apod.) na výrobu elektrické energie, kde je jejich eliminace mnohem důkladnější než u lokálních zdrojů.

Pokud si tedy zákazník dá všechny tyto údaje dohromady, získá reference a zkušenosti uživatelů elektrického vytápění a obrátí se na erudovaného odborníka, nemělo by mu nic bránit v užívání komfortního a přitom ekonomického topení. Naše společnost mu pak může nabídnout dodávku topných systémů od renomovaných výrobců vč. poradenského servisu, a to buď přímo nebo prostřednictvím elektromontážní firmy.

Potřebujete další informace ke zboží a službám?

Scroll Up